Dobrodružství začíná na poličce
Zatímco svět jásá nad možností zahrát si v reálu Hru na oliheň, nejeden vážený bankéř má na věšáku mezi dobře padnoucími obleky i uniformu důstojíka ze Star Treku a fanoušci Harryho Pottera se navzájem identifikují pomocí tetování a zcela vážně řadí slovo "mudla" mezi nejhorší nadávky, nad dětskou potřebou prožít si svůj oblíbený příběh (třeba i tím, že půjde do školky v kostýmu) mnozí dospělí stále ještě nechápavě kroutí hlavou. Přitom čím menší čtenář, tím je pro něj tohle prožívání důležitejší.

Když byly mému synovi dva roky, šíleně miloval Chaloupku na vršku. Stále dokola přehrával scény, včetně naprosto přesných replik, které postavy v příběhu říkaly. Během hry se dokázal plynule převtělovat od řezbáře Tomše, přes babičku Koudelkovou až po kozu Lízu. Dotáhl to tak daleko, že odmítal komunikovat s lidmi, kteří nedokázali správně reagovat a přistoupit na tuhle jeho hru. Bylo to únavné, po tisící hrát scénu, kdy děda Koudelka spadne ze střechy a babička říká: "Ale Václave, ty skáčeš jako mladík"? Ano, bylo. Bylo pro mé dítě, jeho rozvoj a vztah ke knihám důležité tuhle scénu tisíckrát zopakovat? To si pište!
Uznávám, ne každé dítě se potřebuje do příběhu ponořit tak hluboko a ne každý příběh ho zaujme. Sto dětí, sto chutí... Někdy se může sžít pouze s oblíbenou postavou, vzít si ji "na sebe" jako masku, ale vymyslet jí další příběhy. "Co by asi dělala, kdyby...?" Jindy může dítěti námět knihy posloužit jako startér ke hře, společnému zážitku či tvořivé (nebudeme si lhát, občas také k destruktivní) činnosti. Ať už si dítě najde jakýkoliv způsob, hrajte s ním a buďte mu parťákem v tomto dobrodružství. Proč?
Svět kolem je pro malé dítě jako neproniknutelný labyrint. Vlastně je ve své komplikovanosti náročný na pochopení mnohdy i pro nás, dospělé. Zatímco my už ale máme vybudované různé mechanismy a způsoby myšlení, které nám pomáhají se s neznámými situacemi vyrovnat, pro dítě je prožitek tím nejpřirozenějším, co může udělat. Zkrátka si obávanou nebo novou situaci "cvičně" vyzkoušet. Kromě toho, že tím rozvíjí svoji fantazii, také posiluje své emoční a psychické dovednosti.
A protože je znalost světa a jeho možností u malého dítěte poměrně omezená, je to právě dobře zvolená kniha a její příběh, který ho seznamuje s různými problémy a situacemi. I "obyčejná" pohádka, příběh, který se nám z perspektivy dospělého může zdát banální, může rozpoutat v duši malého čtenáře bouři nebo být naopak majákem, který mu z jeho bouře ukazuje cestu ven.
Nemluvím teď o žádném návodu. Byť máme na trhu spousty nádherných knih, které cíleně zpracovávají konkrétní témata, často stačí, aby se příběh dotkl tématu, které naše dítě řeší, třeba jen okrajově a zbytek nechal na fantazii čtenáře. Právě fantazie žene svět kupředu. A příběh, který rozhýbe vaši fantazii, přeci potřebujete prožít, ne?

Je vlastně úžasné, když malý čtenář objeví příběh, který ho natolik pohltí, že jím opravdu žije a který dokáže sám rozvíjet. Příběh, který vzbuzuje jeho zvědavost, podněcuje představivost a skrze který si může "nanečisto" osahat svět. Ostatně nalézání spojitostí mezi příběhem a vlastním životem je jedním z důležitých kroků na cestě ke čtenářství. Znáte to sami. Pokud vás kniha nezaujme, může být sebekrásnější a mít úžasné receze, ale je to jen nepotřebná dekorace na polici. Teprve příběh, který ve vás ožije, který vám nedá spát a vy litujete, že už skončil a chcete s ním žít dál, takový příběh vás přiměje číst další a další knihy.
Pokud tedy vaše dítě chce stále dokola číst stejný příběh, nebo - ještě lépe - ho přehrávat a prožívat, zažít dobrodružství, která zažívá jeho oblíbená postava, je to důvod k malé radosti. Právě vykročilo na čtenářskou stezku a objevilo kouzlo, které mu knihy mohou nabídnout. Klidný, neměnný svět, kde i po tisící všechno dobře dopadne, ale také bezpečné okénko, skrze které si může malý knihomol nahlédnout na věci, kterých se obává...
Takže čtěte, prožívejte a hrajte všechny role, které vašemu malému čtenáři kniha odhalí a které si potřebuje vyzkoušet. Protože dobrodružství začíná na poličce.
B.